Psí zuby, skusy, vady skusu a vady chrupu

Zuby mají různé tvary a skládají se z tvrdé zuboviny, potažené tvrdší sklovinou. Zuby jsou v čelisti fixovány podle velikosti různým počtem kořenů.

V dospělém věku má pes 42 zubů, z toho 12 řezáků, čtyři špičáky, 16 premolárů (třenových zubů) a deset molárů (stoliček). Jejich počet je v horní a dolní čelisti rozdílný.

V každé čelisti je šest řezáků. Za špičáky jsou na každé straně horní i dolní čelisti čtyři premoláry (třeňové zuby) různé velikosti a nepravidelného, převážně jehlanovitého tvaru (označují se jako PI, P2, P3 a P4) a dva moláry (stoličky) v horní a tři v dolní čelisti (označují se jako MI, M2 a M3).

Rozdělení a pojmenování zubů psa
I psi, jako lidé, mají dva druhy zubů. Mají mléčný chrup (Dentes decidui) a trvalý chrup (Dentes permanentes).
Jednotlivé zuby se od sebe liší postavením a funkcí. Na tomto obrázku je schematicky znázorněn trvalý chrup psa.

   
Zuby rozdělujeme na:

- řezáky - incisivi
Id - mléčné
Id1 - klíšťky
Id2 - střeďáky
Id3 - krajáky
I - trvalé
 I1 - klíšťky
I2 - střeďáky
I3 - krajáky

- špičáky - canini
Cd - mléčné
C - trvalé

- třenové zuby - premoláry
Pd - mléčné
P - trvalé

- stoličky - moláry
M - trvalé

Mléčné zuby začínají růst přibližně kolem tří týdnů věku štěněte. Skládají se symetricky v horní i dolní čelisti ze tří řezáků, jednoho špičáku a tří třenových zubů.

Schéma mléčné dentice:

Id1,Id2,Id3,Cd,Pd2,Pd3,Pd4 celkem 28 zubů.
_______________________
Id1,Id2,Id3,Cd,Pd2,Pd3,Pd4
 

Mléčné zuby jsou u psů za trvalé vyměňovány v období mezi 3 - 7 měsícem věku. Trvalý chrup psa pak obsahuje v horní čelisti tři řezáky, jeden špičák, čtyři třenové zuby - premoláry a dvě stoličky - moláry. V dolní čelisti jsou stoličky tři.

Schéma trvalé dentice:
 

I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2 celkem 42 zubů
__________________________
I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2,M3


Typy skusů u psů
U pejsků rozlišujeme skus nůžkový, klešťový, předkus, podkus a nepravidelný skus. Chtěla bych říci, že skus z hlediska péče o psa není nijak podstatný. Výjimku mohou tvořit případy, kdy se vyskytne nějaká abnormalita. Např. při výrazném předkusu, podkusu nebo nepravidelném skusu se silně šikmou čelistí může docházet k vypadávání jazyku z mordy, jeho následnému osychání a tedy i nutnosti tuto oblast pravidelně zvlhčovat. Problémy může způsobit i výrazně úzká spodní čelist. Dolní špičáky pak mohou být postaveny tak, že svými špičkami zraňují patro psa. V takovém případě majitel asi sám není schopný psovi pomoci a je na ošetřujícím veterináři aby rozhodl, zda je to záležitost růstu, která se časem spraví, či zda je třeba špičáky obrousit nebo vytrhnout. Na druhou stranu je skus důležitý pro chovatele. Ti jsou na problematiku skusu zaměřeni, jelikož standard plemene říká, co je a co není pro chov dobré.

Nůžkový skus
 
U většiny plemen je standardním a žádoucím skusem skus nůžkový, kdy řezáky spodní čelisti těsně přiléhají za řezáky horní čelist

   


Klešťový skus

Pokud na sebe hrany řezáků přímo nasedají, jedná se o skus klešťový. Ten vede k předčasnému obroušení a poškození řezáků. Klešťový skus lze pomocí ortodontických metod (rovnátek) převést na nůžkový.



Předkus
 

Předkus je stav, kdy je spodní čelist delší než čelist horní. Např. u boxerů je tento skus běžný. U nežádoucího výrazného podkusu je jediným řešením chirurgická terapie spodní čelisti.
 

Podkus
 

Podkus je opačný stav, kdy je spodní čelist kratší než horní. Mírný podkus je spíše kosmetickou záležitostí. Pokud zvíře může normálně přijímat potravu a tekutiny, není třeba tento stav řešit. U podkusů několik centimetů velkých je na zvážení řešení chirurgickým zákrokem na spodní čelisti.

Nepravidelný skus
 

Nepravidelným skusem označujeme ostatní vady skusu, např. kombinací podkusu a předkusu - křížový skus, nepravidelný skus při zkřivené čelisti, ostatní chybné postavení zubů.
 

MLÉČNÉ ZUBY

Zvláštní situace je u mléčných zubů, neboť štěňata mají celkem 28 zubů. Řezáků a špičáků je u štěňat plný počet jako v chrupu dospělých psů, zatímco premolárů je pouze 12. Moláry nejsou v mléčném chrupu štěňat žádné.

Mléčné zuby jsou menší, složené z řidší zuboviny, a mají proto šedivě bílou barvu zředěného mléka, což je významné pro jejich případné odlišení od zubů trvalých.

Mléčné řezáky a špičáky se prořezávají koncem prvního měsíce života štěňat, krajáky pátý až šestý týden. Mléčné premoláry se prořezávají ve čtvrtém až osmém týdnu věku štěňat.

Výměna mléčných zubů za trvalé

Trvalé zuby jsou v čelistech založeny pod všemi mléčnými zuby a v době výměny zubů musí mléčné zuby z čelisti vytlačit. Trvalé řezáky se prořezávají obyčejně za mléčnými, při výměně špičáků se někdy stává, že po určitou dobu v čelisti zůstávají jak mléčné tak i trvalé.

Prořezávání trvalých zubů závisí na velikosti plemene. U velkých plemen psů probíhá od 2 do 5 měsíců, začíná řezáky, a končí stoličkami okolo 7. měsíce.*) Obecně lze konstatovat, že do stáří tři až čtyř týdnů štěně nemá zuby prořezané vůbec; po této době dochází k postupnému prořezávání mléčných zubů. Do stáří dvou měsíců jsou prakticky všechny mléčné zuby prořezány.

K výměně mléčných řezáků dochází v období mezi polovinou čtvrtého a v průběhu pátého měsíce stáří štěňat. Obecně lze konstatovat, že k této výměně dochází u velkých plemen dříve než u malých.

Až na konci tohoto období se vyměňují špičáky. Toto období je často doprovázeno „dvojími“ špičáky; je to stav, kdy zpravidla před špičáky mléčnými narůstají špičáky trvalé, a obvykle se srovná v průběhu jednoho měsíce tím, že mléčný špičák je z čelisti vytlačen špičákem trvalým. Pokud tento stav trvá delší dobu, je vhodné mléčný špičák odstranit chirurgickým zákrokem, aby následně nedocházelo k deformaci tzv. zámku, který je významný pro skus a správné uchopování kořisti.

VADY CHRUPU U PSŮ
Jak už jsme si řekli, kontrola chrupu u psů je důležitá . I u pejsků existují vady, které lze či nelze napravit.

Polyodoncie, tzv. zdvojení zubů
je stav, kdy se v zubním oblouku nachází více zubů, než je pro daný druh fyziologické.
Polyodoncie pravá
Pokud z jednoho zubního základu vyrůstají zuby dva, jedná se o pravou polyodoncii. Jde pouze o záležitost kosmetickou, která nemá vliv ani na zdraví psa ani na jeho uchovnění. Nejčastěji se setkáváme se zdvojením P1. Je důležité nezaměnit zdvojení trvalých zubů za zadržení mléčných zubů, s čímž se často u chovatelské veřejnosti setkáváme. Z tohoto důvodu je lépe zdvojený trvalý chrup nechat zkontrolovat veterinářem.
Polyodoncie nepravá
Pokud přetrvává mléčný zub i po 7 měsících života, mluvíme o nepravé polyodoncii. K vytržení přetrvávajícího mléčného zubu přistupujeme dle správnosti prořezávání zubu trvalého. Je-li ve správné poloze, pak zub odstraníme až po úplném prořezání.

Oligodoncie, tzv. chudozubost
je stav, kdy se v zubním oblouku nachází méně zubů, než je pro daný druh fyziologické. Rozlišujeme nepravou a pravou, dle toho, zda zub je nebo není založen.
 

Oligodoncie pravá
je geneticky podmíněná aplázie trvalých zubů, jde o jejich úplnou absenci. Znamená to, že zub není v trvalé dentici vůbec založen. Vyskytuje se především u prvních třenových zubů (P1). Je to zřejmě důsledek šlechtění a domestikace. Aplázie - chybění P1 je ze zdravotního hlediska u psa téměř nepodstatná. Jsou chovatelské kluby, které tuto vadu respektují při uchovnění jedince, u jiných plemen tato vada znamená vyloučení jedince z chovu. Aplázií P1 trpí především plemena krátkolebá, což je způsobeno nedostatkem místa v čelisti. Nezřídka se však setkáváme s aplázií - chyběním P1 i u německého ovčáka, teriérů, dobrmanů, ohařů, ale i kokršpanělů. Aplázie jiných zubů než P1 je méně častá, např. u M3. Aplázie je stav, který se nedá řešit.

Oligodoncie nepravá
je způsobena retencí (zadržením) trvalého zubu. Zub je v dásni založen, pouze nedošlo k jeho prořezání na povrch dásně. Retence bývá podmíněna geneticky nebo traumaticky (úrazem). Při RTG vyšetření čelisti zjistíme, zda je zub založen a v jaké fázi prořezávání se nachází. Pokud je vrchol zubu těsně pod povrchem dásně, je možné jeho prořezávání usnadnit jemnou krouživou masáží dásně s tlakem na vrchol zubu. Pokud je však zub uložen hluboko v čelisti, je konzervativní léčba bez efektu. Možným řešením je operativní zákrok, který spočívá v naříznutí dásně nad neprořezaným zubem. Tento zákrok však nemá vždy požadovaný výsledek.
Posouzení, zda se při chybění zubu jedná o oligodoncii pravou či nepravou, lze provést pouze na základě rentgenologického vyšetření. Úplnou ztrátu zubu úrazem lze rentgenem prokázat zhruba do 1 měsíce po úrazu.
 

Ortodoncie - "Psí rovnátka"
Stejně jako u lidí, i u psů lze některé vady a nepravidelnosti v postavení zubů korigovat rovnátky.
Dělá se tak ze zdravotních důvodů v případech, kdy špatné postavení zubů způsobuje zvířeti bolest, zraňuje sliznici dutiny ústní, vede k předčasnému opotřebení zubů, způsobuje problémy při přijmu potravy. Ne všechny vady lze napravit. Záleží na typu vady, na příčině, zda se jedná o anomálii zubu samotného, či důsledek špatného skusu nebo přímo vady čelistí.

Druhy ortodontických aparátů:
Ortodontických aparátů je celá řada. Používají se šikmé plošky upevněné na opačné čelisti proti zubu nebo zubům korigovaným, které se při dokousnutí dostávají po plošce do správné polohy. Dále jsou to různé modifikace plošky s otáčecím šroubem, který při každodenním přitahování závitu zuby přibližuje, či odtlačuje. V neposlední řadě jsou to gumové řetízky nebo nitě k přitahování zubu k zubu druhému.

Aplikace rovnátek:
Pro aplikaci rovnátek jsou obvykle potřeba 3 narkózy zvířete:
- první pro sejmutí otisků zubních oblouků, které jsou zaslány do zubní laboratoře, kde podle nich zhotoví rovnátka
- druhá narkóza pro fixaci rovnátek v dutině ústní
- třetí pro vyjmutí
Aparát je ponecháván v tlamě do korekce zubu do správné pozice a pak minimálně ještě jednou takovou dobu pro stabilizaci pozice. Je potřeba, aby majitelé dodržovali každodenní hygienu dutiny ústní s rovnátky. V případě plošek se šrouby otáčeli každý den závitem dle instrukcí a aby zvířeti nedovolili kousat klády, kameny a další předměty, které by vše zničili.

ZUBNÍ KÁMEN

V poslední době se ve stále větší míře u psů podobně jako u lidí vyskytuje zubní kámen. Podstata tohoto jevu je zřejmě výsledkem působení několika činitelů (rodová predispozice, složení diety a pitné vody, zubní hygiena aj.).

Tvorba zubního kamene se může objevit již u mladých psů, častější výskyt však je u psů starých, výrazně častěji jsou postihována plemena malá až miniaturní. Tvorba tenké vrstvy vápenatých solí začíná u dásní a vyznačuje se tmavě hnědým zbarvením.

Postupně se rozšiřuje od základu zubu k jeho špičce a zesiluje u dásni, které mechanicky dráždí a způsobuje jejich zanícení. Při ponechání takto postiženého chrupu bez ošetření dochází zejména při drcení tvrdé potravy k poranění dásní a jejich krvácení.

Hojení zanícených dásní má za následek jejich postupné stahování a obnažování krčků zubů. Na drsném povrchu zubního kamene a obnažených krčků se zachycují zbytky potravy, jejichž rozklad je doprovázen výrazným pachem z dutiny ústní psa.

Při zanedbání tohoto stavu může postupně docházet k vypadávání zubů se všemi následky pro přijímání potravy psa a jeho pracovní využití. Jedinou ochranou proti tomuto jevu jsou preventivní a léčebná opatřeni, prováděná podle pokynů veterinárního lékaře.