ZlatéTlapky

   O úpravě srsti není ve standardu FCI pro plemeno zlatý retrívr ani slovo. Může se proto zdát, že je zcela nepatřičné se touto záležitostí zabývat. Určitě se také vyskytne názor, že jakákoli úprava, když o ní nehovoří standard, je nežádoucí a nepřístupná. Tomuto mínění se ovšem dá snadno oponovat názorem, že co není výslovně zakázáno, je dovoleno, a že úpravou se pouze vhodně zdůrazňují typické znaky stavby těla požadované standardem. Je také třeba přihlédnout k tomu, že standard není vždy a ve všech zemích chápán úzkoprse. Často je nahlížen vysloveně liberálně, a protože pes má na výstavě vypadat co nejlépe, musí mít upravenou srst. Není pochyb o tom, že upravený pes je úhlednější, a to by konec konců mělo být rozhodující.
   Především je třeba zdůraznit rozdíl mezi úpravou srsti pudla, typického plemene se střihem, a zlatého retrívra. U pudla jde o střih v pravém slova smyslu, u zlatého retrívra jde jednoznačně pouze o citlivou, rozsahem nevelikou doúpravu, která je však stejně důležitá pro úspěšné předvedení psa na výstavě jako střih u pudla. Obecně lze říci, že u zlatého retrívra jde především o vytvoření jednotlivých, elegantních a plynulých obrysových linií těla, které podtrhují jeho celkový vzhled.
   Mezinárodně platný standard popisuje zlatého retrívra jako psa souměrné stavby těla, harmonického, živého a silného. Právě z těchto požadavků musejí vycházet zásady úpravy srsti. Při nezbytné nenápadnosti a absolutní nenásilnosti musí úprava v nutné míře zajistit, aby pes nevypadal jako nesouměrný, nevyvážený, hrubý, těžkopádný nebo slabý. V posledních létech se z loveckého psa, kterým původně zlatý retrívr byl, stal oblíbený společenský pes, jemuž mimořádnou popularitu vysloužila především jeho povaha, ale také hezký vzhled. Jedinci, uplatňující se výhradně jako psi společenští, úpravu srsti bezpodmínečně nepotřebují. Zatímco srst pudla, který není nikdy vystaven, musí být rozhodně aspoň jednou za čas upravena, srst zlatého retrívra se bez ní docela dobře obejde. Jde-li však o jedince, který má být předveden na výstavě, je úprava srsti naprosto nezbytná. Problém je ale v tom, že i mnozí upravovatelé stojí v tomto případě před otázkou, zda a hlavně jak zlatého retrívra upravit. Nejde o specifický problém tohoto plemene. Podobná je situace např. u setrů a dalších dlouhosrstých psů s obdobným typem osrstění, ale i u jiných plemen. Dlouhá srst zlatého retrívra a setrů nesmí nikdy trčet do všech stran, jejich tělesné linie musejí být úhledné, čisté a elegantní. Rozevlátá srst porušující jednolitost linií způsobuje, že pes vyhlíží neuhlazeně a vcelku málo elegantně.
   Někdy se diskutuje dost vášnivě o tom, zda zlatého retrívra před úpravou koupat nebo ne a jak ho sušit. Obyčejně se doporučuje koupat asi týden před výstavou, aby srst měla čas získat opět přirozený vzhled. Srst se má nechat volně uschnout, aby získala na objemu, což je důležité zejména u jedinců s celkově kratším osrstěním. Rozhodně však nelze tvrdit, že by se téhož efektu nedosáhlo při sušení vysoušečem. Navíc jsou dnes k dispozici nejen speciální kvalitní šampony, ale takékondicionéry, po jejichž použití má srst přirozený a pěkný vzhled po koupeli. V případě nutné potřeby lze zvolit kondicioner s volumizačním účinkem, který srsti dodá na objemu, ale jinak je vhodný kondicioner pro splývající srst. Podle standardu má být osrstění hladké nebo zvlněné, s náležitě dlouhou srstí na zadních stranách hrudních i pánevních končetin a s hustou, vovovzdornou podsadou. Zlatý retrívr nesmí mít ani příliš málo, ale ani příliš mnoho. Znamená to, že srst musí být kvalitní, patřičně hustá a dokonale vyčesaná.
   Kvalitního osrstění je možno u výstavních jedinců dosáhnout odpovídající výživou, v níž jsou v dostatečné míře a v patřičném poměru zastoupeny základní živiny, ale také mineráálie a vitamíny. Z vitamínů je pro kvalitu osrstění nejdůležitější biotin (vitamin H), který je třeba u jedinců ucházejících se o nejvyšší výstavní pocty dodávat ve formě speciálních doplňků do potravy. O srst je třeba od raného mládí pravidelně pečovat. Musí se česat, a to již v době, kdy štěně ještě ani není dlouze osrstěné. Pes si na česání musí dobře zvyknout až v útlém mládí. Poměrně krátká štěněcí srst se dobře rozčesává a psíka to netahá. Zvykne-li si na úkon, nechá se klidně česat i později, kdy má srst již podstatně delší. Srst zlatého retrívra nesmí být nikdy, ani na těch místech, kde je nejdelší, zaknocená nebo zacuchaná. Česat se musí vhodným hřebenem s kovovými, patřičně dlouhými, na koncích tupými a nepříliš hustými zuby. Při celkově kvalitním a patřičně hustém osrstění se množství srsti musí přizpůsobit individuálním potřebám každého psa nebo feny.
   S citlivou, nenásilnou a ve svém výsledku nenápadnou úpravou osrstění je nejlépe začít na hlavě. Ta má být podle standardu vyvážená, s širokou, nikoli však hrubou mozkovnou a dostatečně širokou, hlubokou a silnou čenichovou partií. Před ušními boltci a za nimi je třeba odstranit všechnu přebytečnou srst. Srst se krátí buď škubáním trimovacím nožem nebo se ostříhá nůžkami, nejlépe efilačními (speciální nůžky s jednou nebo oběma branžemi zubatými, užívané ke stříhání "do ztracena" ). Škubat a zejména stříhat (obzvlášť když se používají obyčejné nůžky) je nutno s mimořádnou opatrností. Zkrácená srst musí vypadat naprosto přirozeně, nesmí být příliš krátká. Na okrajích ušních boltců, které podle standardu mají být středně velké a nasazené přibližně v úrovni očí, se odstraní všechna přebytečná srst trimovacím nožem nebo efilačními nůžkami. Nevypadá pěkně, je-li zkrácena (hrubě zastřižena) normálními ostrými nůžkami. Kdo umí dobře zacházet s efilačními nůžkami, upraví okraj boltce nejlépe právě jimi, a to tak, aby byl celistvý a vyhlížel přirozeně. Ani srst na vnější ploše boltců nemůže většinou zůstat dlouhá, je třeba ji přiměřeně zkrátit, a to tak, aby nepřečnívala přes upravené okraje. Nejlépe se srst na ploše boltce krátí škubáním prsty. Škube se palcem a ukazováčkem po celé ploše co nejrovnoměrněji. Nesmí se stát, aby na některých místech byla srst vyškubána úplně a na jiných byla dlouhá. Nejdůležitější je odstranit všechny delší jednotlivé odstávající chlupy, které při pohledu na hlavu zepředu vzbuzují dojem, že ušní boltce vystupují do stran. Uši mají být napohled hladké, ploše zavěšené.
   Od týlního hrbolu až po kohoutek se musí táhnout celistvá, výrazná linie bez jakýchkoli výraznějších proláknin a vyklenutí. Všechny delší, přečnívající chlupy je nutno vyškubat. Rovněž je třeba odstranit veškerou odstávající, příliš dlouhou srst zespoda na krku a zepředu na hrudi, zejména na vrcholu hrudní kosti. Musí vzniknout linii šíje odpovídající, elegantní, plynulá křivka, která přechází bez znatelného přerušení do srsti na spodní straně hrudníku. Krk po úpravě musí být, jak požaduje standard, patřičně dlouhý, suchý a svalnatý. Silou musí pochopitelně odpovídat mohutnosti trupu. Srst na krku se krátí buď škubáním prsty nebo trimovacím nožem. Opět je třeba připomenout, že její úprava musí být nenásilná, citlivá.
   Tak jako na krku se musí upravit také srst na trupu. Škubáním prsty nebo trimovacím nožem se musejí odstranit všechny delší odstávající chlupy porušující celistvost a plynulost horní, tzv. hřbetní, i spodní linie těla. Horní linie těla, od kohoutku až po nasazení ocasu, musí ůbýt podle standardu rovná. Pokud by dokonale rovná nebyla, bylo by třeba se při úpravě pokusit o určitou nápravu. Kdyby např. bedra, která standard žádá krátká, byla delší a vyklenutá, bylo by třeba škubáním nebo technikou podstřižení srst na nich zkrátit, aby vyklenutí bylo méně nápadné. Kdyby byl např. hřbet zakohoutkem pronešený, muselo by zde zůstat poněkud víc srsti, aby došlo alespoň k zdánlivému vyrovnání linie. Taková úprava musí být mimořádně citlivá, aby při ní nevzniklo víc škody než užitku. Měl by se do ní pustit jen ten, kdo dokonale ovládá techniku škubání nebo podstříhávání srsti a s úpravou plemene má určité zkušenosti. Je třeba výslovně poznamenat, že v takovém postupu není nutno vidět nějaký nedovolený zásah, který by měl oklamat rozhodčího na výstavě. Zkušený posuzovatel při detailní prohlídce psa případné nedostatky ve stavbě těla odhalí tak jako tak, ale je-li opravdu věci znalý, ocení jeho celkově pěkný vzhled. Spodní linie těla by měla zdůraznit standardem požadovanou hloubku hrudníku. Stejně jako horní linie by měla hladká, plynulá, elegantní. Zespoda na hrudníku bude srst delší než na břiše. Na bocích těla by neměla být žádná delší, do stran trčící srst. jednotlivé odstávající chlupy je třeba zkrátit, zkrácení však nesmí být přílišné. Protože žebra mají být podle standardu dobře klenutá, neměl by být pes při pohledu zepředu úzký, jakoby ze stran zploštělý.
   Ocas má být podle standardu nasazený v úrovni horní linie těla a má dosahovat k hleznům. Na jeho spodní straně je delší srst tvořící tzv. vlajku. Srst na vlajce není v celém průběhu stejně dlouhá, ale okraj vlajky by měl být celistvý, přirozeného vzhledu. Se zarovnáváním vlajky se začíná asi 2 cm od špičky ocasu. Směrem ke kořeni se srst rovnoměrně prodlužuje, takže je-li ocas natažen dozadu, s vrcholem zhruba v rovině hřbetu, dosahuje nejdelší srst ve vlajce přibližně úrovně kolen. Svrchní stranu ocasu je třeba velice pečlivě zbavit všech delších odstávajících chlupů. Musí být naprosto hladká, přitom však hustě osrstěná. Přebytečné chlupy se odstraní nejlépe škubáním prsty nebo triovacím nožem. K zarovnání vlajky je možno použít obyčejné nebo - lépe - efilační nůžky.
   S úpravou osrstění končetin se začíná na tlapkách. Drápky se zkrátí podle potřeby a obyčejnými nůžkami se pak zastřihne srst kolem tlapek tak, aby nepřečnívala přes okraje. Tlapky mají být okrouhlé, tzv. kočičí, nikdy nesmějí být otevřené. Proto je třeba věnovat pozornost osrstění meziprstních prostorů. Kdyby v nich bylo srsti příliš mnoho, musela by se opatrně vystříhat. Nikdy se však nesmí zkrátit nadměrně, neboť pak by tlapky vypadaly jako otevřené. Na zadních stranách hrudních končetin jsou bohaté praporce. Zčešou se směrem vzad a jejich konce se zarovnají tak, aby okraj byl jednolitý. Srst se upravuje stejně jako ve vlajce. Zepředu jsou hrudní končetiny hladce osrstěné. Zvláštní pozornost je třeba věnovat přechodu krátké srsti do praporců. Přechod musí být naprosto čistý, nenásilný. Z učesaného praporce nesmějí odstávat žádné chlupy do stran. Protože standard požaduje výslovně lokty přiléhající k tělu, je třeba dbát, aby zbytečná do stran trčící srst na nich nevzbuzovala klamný dojem, že jsou vybočené. Praporce se táhnou od loktu k zápěstí. Zezadu na zápěstí se srst pečlivě zkrátí, aby byla stejně dlouhá jako na přední straně končetiny. Z pánevních končetin se upraví stejně jako tlapky hrudních končetin. Přední strany pánevních končetin tvoří čisté, elegantní linie, které nesmějí narušovat žádné jednotlivé odstávající chlupy. Kdyby se nějaké přečnívající chlupy objevily na koleni, bylo by třeba je odstranit škubáním. Zezadu, od hlezenního kloubu po tlapku, je srst také krátká, podobně jako zezadu na zápěstí. Nad hlezny zezadu začínají tzv. kalhoty, tvořené delší, bohatou srstí, táhnoucí se až k sedacím hrbolům. Při pohledu z boku musí být obrysová linie kalhot zcela jednolitá, úplně čistá. Srst tvořící kalhoty se zarovná stejně jako srst ve vlajce a v praporcích. Při pohledu zezadu musejí být pánevní končetiny podle standardu rovné, a proto srst tvořící kalhoty musí být upravená tak, aby nevzbuzovala mylný dojem, že jsou do O (srst nesmí čnít do stran).
   Zlatého retrívra není rozhodně nutno upravovat tak často jako plemena, jejichž osrstění vyžaduje typický střih. Obvykle stačí dvě doúpravy za rok, některým jedincům, s méně bohatým osrstěním, stačí jen jedna ročně. Po dokončení úpravy je zapotřebí psa dobře rozčesávat a vyčesat. Pak se zkontrolují obrysy vlajky, praporců i kalhot. Kdyby se po česání objevily ještě nějaké delší chlupy, bylo by třeba je zkrátit.
   Výsledek úpravy lze nejlépe posoudit na vycházce. Doporučuje se vzít psa na vodítko a pozorovat ho v pohybu. Důležité je, zda osrstění je přiměřeně bohaté, zda obrysové linie těla jsou výrazné, čisté, zda pes vyhlíží vyváženě a elegantně. Každý zjištěný nedostatek je třeba upravit. Psa je nutno pozorovat nejen z boku, ale i zepředu a zezadu, zda praporce nebo kalhoty netrčí zbytečně do stran.