Život s dysplazií
aneb když se moje noční můra stane skutečností
Dlouho jsem přemýšlela, kdy bude ten správný čas, pořídit Sárince parťáka a hlavně co bude pak? Budou se mít rády? Budu to zvládat?
Které spojení bude to pravé? Ano přiznám se, váhala jsem mezi Holandským ovčákem a Goldenem. Vyhrál golden. Výstavy vem čert. Hlavně aby to mělo dlouhý čenich a bylo to pro kdejakou lumpárnu. Byla to náhoda? Byl to osud? Kdo ví :) Máme Adélku!!! Nejmenší a nejtemperamentnější štěňátko z vrhnu.
Začátky byly krušné. Sarča jí nechtěla. Dělala bordel a to pro ní bylo peklo! Doma se přece nic neničí! Postupem času se vše zlepšovalo, až jsou z nich nerozlučné kámošky :)
Ádýsek je "malej pes" ne nevěřte mi! Do standardu se vejde bohatě, ale je menší a drobnější. Ostatně o proti Sarče je menší a drobnější skoro každá fenka :D Ona ne že by špatně jedla, ale pochopte, není čas!
Svod jsme absolvovaly bez jakýchkoli problémů, pár výstav také ( i když jsou fuuuj! ), a pak nastal den "D" nebo spíš "R" ??? V 15ti měsících jsme absolvovaly povinné RTG do chovu.
Před vstupem do ordinace nás pan doktor přivítal se slovy: "Jé to je štěňátko? Ono vám kulhá?" "Není :D My jdem na povinné RTG."
Nikdy jsem si nevšimla, že by nějak kulhala, ulevovala si, špatně se zvedala, byla unavená, ... Zkrátka normální divoch, rodiče zdraví, všichni zdraví. Přeci se není čeho bát. To musí!!! dopadnout dobře!
Nemusí ... výsledek zněl DKK 3/3 ... a není možné, že vám nekulhá a jestli je to tak, tak buďte rádi. Do chovu už není, zbytek je tedy zbytečný. Pamatuji si jen, že jsem i tak chtěla udělat vše, ať vím na čem jsme. Pak už jsem trochu víc upadala do mdlob a spíš přemýšlela o tom, jak neomdlít úplně. Po mém probrání jsem se ještě zeptala na to, co bude dál? Nic, na dvoře to nepoznáte!!! OK, děkuji ...
Co se dělo pak??? Dva probrečené dny, že to přeci není možné! Je to jen sen, vše je v pořádku. Opět se ukázalo, že v nouzi poznáš přítele! Čímž děkuji všem za to, že mi pomohli zvednout se opět na nohy.
Ádě je to úplně šumák. Nemůže za to. Je pořád veselá, usměvavá, ... nejde to vzdát. Je třeba začít bojovat!
MY BOJOVAT BUDEME A NEVZDÁME SE!
A tak načítám co nejvíce informací, rad a zkušeností lidí se stejně nemocným pejskem. Bereme léky na klouby, chodíme plavat, posilujeme na čočce, cvičíme. Za nějaký čas se musí znovu udělat RTG.
A co bude dál? To se uvidí. Ano přiznám se, ta nejistota mě trochu ničí. Ale věřím, že to Adélce bude pořád běhat tak jako teď. Že to bude jeden z těch pejsků, na kterých to není poznat. Přeci nemůžeme mít takovou smůlu!
Co mě ještě trápí? Paní chovatelka nemá o Adélky zdravotní stav absolutně žádný zájem. Holt ne všem chovatelům jde o pejsky ...
