Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce kde mohou běhat a hrát si spolu. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí.
Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý - tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost - všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila.
Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce.
A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.
Když lidé zemřou, zanechají závěť, aby dům a všechno co mají, zůstalo těm, které milují. Také bych chtěl zanechat takovou závěť. Nějakému opuštěnému a nechtěnému psímu tulákovi bych chtěl přenechat můj laskavý domov, mojí misku, pohodlnou postel, moje hračky, milované ruce, milé hlasy a místo, které mám v srdci u těch, kteří mě budou držet v náručí při mém pokojném a bezbolestném odchodu.
Pokud zemřu, tak nikdy neříkejte: Nechci nikdy víc žádné zvíře - jeho odchod velmi bolí. Hledejte osamělého a nemilovaného psíka a dejte mu moje místo. To je moje dědictví ...
Láska, kterou tu nechávám, je všechno, co můžu dát.